7 kroků ke spokojeným žížalám

Tak dnes konečně slibovaný článek o tom, jak založit vermikompostér. V prvním článku této rubriky jsem vás seznámila s tím, co to vůbec vermikompostér je. Pokud jste pořád nepřišli na to, proč byste něco takového měli doma chtít, sepsala jsem i 10 důvodů, proč si vermikompostér zamilovat. A pokud ho už milujete, ale nevíte jak na něj, jste na správném místě – čtěte dál.

1. Sežeňte vermikompostér

Ten můžete buď koupit a nebo si ho vyrobit. Na internetu je k nalezení spoustu návodů na výrobu buď z kýblů od barvy a nebo třeba z přepravek. My máme ten od české společnosti  Plastia a už jen kvůli jeho krásnému designu ho můžu doporučit. S jinými nemám zkušenost, takže to prostě budete muset prubnout. Nebo to dostudovat jinde.

2. Sežeňte žížaly

Jak jsem již psala v prvním článku, ve vermikompostéru by měli být kalifornské žížaly, které jsou pro takové zpracování zbytků vhodnější. Pokud si ale na zahradě nasbíráte naše české dešťovky a bude vám to fungovat, dejte mi vědět! Žížaly můžete buď koupit v násadě a nebo o ně požádat někoho, kdo má již zavedený vermikompostér a nějaké vám z něj daruje. Já tedy doporučuji násadu. Na začátkujsme totiž dvakrát dostali pár žížal, ale prostě to nestačilo. Je lepší koupit násadu, kde je 100-200 žížalích miminek, než někde sehnat 10 dospělých žížal. Začátky jsou krušné a dostatečný počet žížal je zásadním faktorem vašeho úspěchu.

3. Připravte žížalkám domeček 

Žížaly nemají rády světlo, rády se schovávají a potřebují vlhkost. Musíte tedy začít něčím, co jim tyto potřeby zajistí – nějakou podestýlku. Nám se osvědčila lepenka (karton), kterou jsem natrhala na malé kousky do vrstvy asi 5 cm a pokropila vodou. Můžete použít také piliny, kokosové vlákno a já nevím, co ještě. Nám lepenka funguje, žížaly jí mají rády, protože má spoustu “komůrek” na schovku, a po nějaké době po ní v kompostu nejsou ani památky.

Pokud máte kompostér od Plastia, jeho základní verze má dvě patra. To proto, abyste měli jedno náhradní, až se to první naplní kompostem. Na nějaký čas potom druhé patro přidáte a až se žížalky přestěhují do nového, můžete kompost z prvního patra použít na hnojení. Pokud tedy kompostér zakládáte, nastěhujte žížalky pouze do jednoho patra a druhé si zatím schovejte.

4. Nastěhujte žížalky

Když budete mít připravený kompostér s “podestýlkou”, je čas nastěhovat nové obyvatele. Žížalí násadu nebo žížaly, které vám někdo daroval, vyklopte do jednoho místa kompostéru a nechte je jak jsou. Nikam je nerozstěhovávejte, nesnažte se pokrýt celý prostor kompostéru a ani se nesnažte je nějak schovávat. Ony si už poradí samy.

Na kompostér vyberte stinné místo s pokud možno stálou teplotou – žížalky nemají rády moc teplo. Nám se zatím nejvíce osvědčil sklep, ale chce to vyzkoušet.

5. První krmení

Hned jak nastěhujete žížaly, dejte jim první dávku krmení – zbytků. Nedávejte toho moc (objemově třeba jen tolik, kolik jste dali žížal). Žížalám bude chvíli trvat, než začnou zbytky zpracovávat, takže větší množství by se vám začalo zbytečně kazit. Pokud patříte mezi nadšence, kteří už mají nachystané kýble bio odpadu, aby ho nemuseli vyhazovat, tak ještě zatněte zuby a normálně ho vyhoďte. Začátky jsou pomalejší a chce to trpělivost.

Žížaly nemají rády citrusy, maso, kosti ani žádné jiné vařené jídlo. V začátcích (př. první měsíc) se také vyvarujte většího množství kořenové zeleniny. Začít můžete s jablkem, okurkou, saláty a podobně. Žížaly také milují pytlíky od čaje (pozor, aby nebyly textilní či plastové – př. pyramidky) a kávový lógr. V takovém prostředí se prý rády množí, takže čaje a kávy v začátcích není nikdy dost.

Krmení přidávejte pravidelně (třeba každý druhý den) a pokud uvidíte, že se zpracovává, nebojte se množství. Já jsem se ze začátku bála přidat a nakonec se to pořádně rozjelo až když jsem je začala pořádně krmit. Pořádně krmit znamená klidně až vrchovatý talíř zbytků denně.

6. Kontrolujte vlhkost

Nejdéle druhý den zkontrolujte vlhkost v kompostéru. Lepenka i jiná podestýlka vstřebá hodně vody a většinou tam mají žížalky po nastěhování málo vlhkosti. Nebojte se tedy vodu přidat (když ji předtím necháte odstát, ničemu to neublíží). Přidávejte pomalu a často kontrolujte. Ideální vlhost z mých zkušeností je, pokud jsou vnitřní stěny kompostéru lehce orosené. Vlhkost ovlivňuje i kolik odpadu přidáváte (a jakého) – čím víc odpadu, tím víc vlhkosti. Pokud byste náhodou kompostér převlhčili, nechte ho pár hodin pootevřený (jen škvírku, aby žížalám nevadilo světlo) a vlhkost se sníží.

7. Dejte tomu prostor

Na vytvoření ideálního prostředí uvnitř vermikompostéru podle mě neexistuje osvědčený návod. Záleží, kde kompostér máte, jaké zbytky dáváte, jaká je uvnitř vlhkost, … Paradoxně se mi nejvíc osvědčilo to moc neřešit. Samozřejmě je třeba kontrolovat, co se uvnitř děje, ale čím méně jsem kompostér řešila, tím lépe fungoval.

Tak ať funguje i vám!

Žiju v tomhle světě už 30 let a pořád se něco učím. Naučila jsem se nenásilně vystupovat z proudu, abych žila život, se kterým je má duše spokojená. Dívám se kolem sebe a pokud je v mém okolí třeba něco změnit, udělám to. Nejsem lhostejná ke světu, ve kterém žiju, proto se snažím žít život, který mi dává smysl. A moc si do toho nenechám mluvit. Ráda sdílím své zkušenosti, myšlenky a nápady s okolním světem.

Více o mně si přečtěte zde>>.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *