Minimalistická výzva jednoho blázna – 3. díl

Tak se zase ozývám. Pořád to zvládáme. Kdo ještě nečetl první a druhý díl o tom, jak v květnu debordelizujeme domácnost, může tak učinit, aby byl víc v obraze. Je 23. května, dnes tedy musíme vyřadit 23 věcí. Chybí ještě 23. Kromě toho dnes taky o tom, čeho se zbavit nedokážu (a nechci). 

Přiznávám, že dnes ani včera na debordelizaci zatím nebyl čas. Nezvládáme vyhodit každý den určený počet věcí, většinou vyhazujeme až když se to číslo blíží stovce. To už asi cítíme ten správný tlak, který nás dotlačí k akci. A protože mám ráda statistiky, poctivě to všechno vedu.

Momentálně našemu bytu (i sami sobě) dlužíme 49 věcí. K dnešnímu dní má být stav vyřazených věcí 276 z 496, ale fakticky je to 227 z 496.

Zdálo by se, že 23. května budeme za polovinou. Ale nejsme!

Naposled jsem vyřazovala v pondělí. Pondělí byl trošku smutný den. Vyřadila jsem totiž tři rostlinky chilli papriček, které napadly mšice a úplně je vysály. Mrchy malý. Spolu s nimi jsem vyřadila i mango, které pořád vyráželo z velké pecky a zase usychalo. A znovu a znovu. Taková síla žít! A růst! A vždycky se něco stalo…  Samozřejmě nevím co, protože jinak bych to zastavila!

Už asi měsíc bylo ve stavu “čekám na zmrtvýchvstání” a nic. Žádný zázrak se nekonal. Tak šlo. A taky tři další pecky manga, co čekaly na naklíčení. Taky nic. Tak ty taky šly. A polomrtvá pěkně ošklivá bazalka. A na prach seschlý medvědí česnek. A máta plná mšic. Jo a taky jedna kytička, která uschla, protože byla moc vysoko na to, abych ji pravidelně zalévala.

Ehm. Tak už i kytky mi nastavují zrcadlo. 

Ten den byl prostě smutný. Takových kytiček! Na druhou stranu, nemáme už na parapetu jednu rostlinnou mrtvolku vedle druhý. Byla to taková přehlídka nevůle žít (kromě toho manga, co se tak snažilo). Kdyby existovala nějaká statistika o tom, že většina kytek umírá, když jste na dovolené, tak ty naše by výrazně zkreslovaly výsledky, protože si to prostě odbyly 14 dní před dovolenou.

Kytky jsou jedna z věcí, ve kterých nedokážu (a nechci) být minimalista.

To je “téma týdne”, kterému se chci dnes věnovat. Protože takové věci prostě jsou a myslím, že je v pořádku si je nechat. Hlavně tedy pokud vám dělají radost.

Takže v čem nedokážu být minimalista?

Kytky – tak už víte, kolik kytek se s námi rozloučilo. Ale přísahám, že tam pořád nějaké zůstaly. Na náš 46 metrový byt jich tam je dost a přitom se mi pořád zdá, že je jich málo. (Tak teď se mi to nezdá, teď jich tam málo fakt je.) Neustále něco klíčím, rozmnožuju, přemisťuji, zalévám, sklízím, (vzpomínám na doby, kdy jsme ještě měli balkón) a tak prostě se nad tím zeleným životem raduju.

Fotky – tohle možná taky znáte. Nevím, jaký je průměrný počet fotografií v počítači průměrného Čecha, ale já jich mám … hodně. Děsím se dne, kdy mě napadne podstoupit minimalistickou výzvu na svá fotoalba. Ale musím říct, že mě to baví. Fotit i si fotky prohlížet a vzpomínat při tom. Já mám totiž mizernou paměť a bez fotek bych prostě na polovinu věcí zapomněla a měla pocit, že mám i mizernej život. A to nemám, tak si to fotkama připomínám. (Tak mě napadá – třeba ta paměť není mizerná, ale minimalistická!)

Sbírka pohledů – moje sbírka černobílých pohledů, kterou jednou vyzdobím celej obývák, ložnici nebo předsíň. Nebo celej byt. Mými oblíbenými tématy jsou staříci, děti, zvířata nebo stromy. Vlastně je to taková sbírka představitelů ohrožených skupin. Vlastně konám dobro.

Keramika, obrázky a další výtvory – já prostě ráda tvořím a většinu výrobků si nechávám. Vyřadit je nepřipadá v úvahu. A nestává se ani moc často , že bych je někomu darovala. Jednak mi to připadá namyšlený (co když se mu to nelíbí a vůbec o to nestojí?) a druhak mám prostě skoro ke všem silnou emocionální vazbu a chci si je nechat.

Takže tak. Až budeme mít jednou minimalistickou domácnost, jsem si jistá, že tohle všechno zůstane. Protože květiny, tvoření a vzpomínky na krásné momenty, to je přece nevyřaditelné.

Pokud jsem vás inspirovala ke zbavování se zbytečných věcí a nechávání těch důležitých, podělte se o to s přáteli! 🙂 Děkuji.

Žiju v tomhle světě už 27 let a pořád se něco učím. Naučila jsem se nenásilně vystupovat z proudu, abych žila život, se kterým je má duše spokojená. Dívám se kolem sebe a pokud je v mém okolí třeba něco změnit, udělám to. Nejsem lhostejná ke světu, ve kterém žiju, proto žiju život, který mi dává smysl. A moc si do toho nenechám mluvit. Ráda sdílím své zkušenosti, myšlenky a nápady s okolním světem a srdce mi skáče radostí, když někoho inspiruji.

Více o mně si přečtěte zde>>.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *